sobota
Stačila jedna probdělá noc a octli jsme se na parkovišti Aljažev dom, pod Triglavem. Plánovaná první lehčí tůra se nekonala. "Přece nepůjdeme dolů", řekl někdo v sedle Ljukna a my zamířili feratou k Triglavu. Řádně vybaveni sedacími úvazky jsme prostudovali návod k jejich použití. Začalo lezení, místy jištěné. Ještě v půlce cesty bych dal ruku do ohne za to, že nás nahoře zastihne tma. Plazili jsme se jako šneci. Zachránila nás polozbořená italská pevnost, která se vynořila z mraků. Vyčerpání.
neděle
Mraky, hvězdy, zmrzlé nohy - nocleh pod širákem ve 2400 metrech. V měsíční krajině okolo Triglavu není voda - nabrali jsme sníh do lahví a nechali je dole s bágly. Nalehko jsme vylezli na vrchol Slovinska a udělali povinnou fotku s raketou. Naši vodu si mezitím odnesli žízniví turisté, takže jsme se museli vydat k chatě.
pondělí
Když jsme z dálky viděli kudy vede cesta, kterou jsme se chystali jít ozvalo se: "Tam mně nikdo nedostane". Dostal. Obešli jsme horu traverzou. Cestu nám prošlapávali kamzíci. Ztrácíme 700 metrů převýšení, abychom znovu šplhali nahoru do sedla Ljukna. Fouká a kazí se počasí.
úterý
Prší. Půlka noci strávená v autě urychlila naše rozhodnutí odjet za teplem, k moři.
další a další a další den
Rozdělili jsme si role: bordelář, řidič, kuchař, ekonom a užívali si cestu kolem pobřeží.
a další
Moře, vítr Bora, chorvatské vnitrozemí, Velebity, prázdná duše, čevabčiči, probuzení rakijou, Zagreb, Graz
Žádné komentáře:
Okomentovat